tým
Tereza
Jmenuji se Tereza a je mi 36 let. Naši mi vždycky říkali, že se mám dobře učit, vystudovat vysokou školu a jedině tak že si najdu dobrou práci a budu se mít dobře. Myšlenka skvělá.
Tak jsem prolízala téměř se samýma jedničkama (na střední už tolik ne:-)) a vysokou téměř bez ztráty kytičky. Promovala jsem za 1, 1, 2, obhajoba za 1.
Krása, ne?
Jenže na to se nikdo neptá. Po vysoké jsem si hned našla práci ve veřejné správě. Cesta nejmenšího odporu. A myslela, že za dva roky půjdu na mateřskou. Jenže ouha. Člověk míní, život mění. Když se děti nekonaly, začala jsem přemýšlet o tom, že bych se také posunula někam dál. Někam v oboru, který jsem vystudovala (marketing) a také do soukromé sféry, která nebude prolezlá politickými rozhodnutími. Jenže on se dostavil strach a pohodlnost. Takže mi trvalo celkem 5 let než jsem se skutečně posunula. 5 let politiky, práce pro práci, nesmyslných příkazů.
Našla jsem si práci v malinké firmě se samýma mužskýma. Práce nebylo moc, volnosti hodně. Jen to pořád nějak nebylo v tom mém oboru. Ale s penězi jsem si hodně polepšila. Takže jsem samozřejmě vylepšila i své utrácení. Ano, vysokoškolačka, celkem finančně gramotná… Teorie v pohodě, praxe horší…
Zdálo se to být téměř celkem dokonalé, skvělí šéfové, prostě pohoda.
Ale jak už to tak bývá, nic netrvá v světě věčně :-), tato malá firmička koupila ještě menší firmičku s ambicí stát se jedničkou na trhu ve svém oboru. Nejprve to vypadalo jako skvělá příležitost pro dušičku Terezky, kdy konečně uplatní nabyté vědomosti z vysoké školy. A tak se i stalo. Najednou jsem měla 3 funkce, cítila se důležitá, naučila jsem se mnoho nového. Chodila do práce první, odcházela poslední. Tvrdě makala, snažila se být dobrou šéfovou pro své podřízené. Dovolená byla tabu, volný čas také. Někdy jsem i ve dvě v noci posílala poslední maily.
Takhle to trvalo 2 roky. A pak jsem najednou musela odejít. Dodnes nevím, proč, myslím, že uvedený důvod nebyl ten pravý, ale na tom už nesejde.
A protože jsem měla strach, že bych chvíli zůstala bez práce (finance už docházely), tak jsem vzala první, co se mi připletlo do cesty. A za polovinu peněz. Omezila jsem výdaje na minimum a snažila se to nějak zvládnout.
Pak se mi naskytla příležitost začít pracovat pro jednu eventovou agenturu. Asi jsem zapomněla zmínit, že organizace eventů byl od dob brigád jako hostesky můj sen.
Sen se mi splnil, už jsem byla tou důležitou paní v kostýmku, co organizovala akce pro stovky lidí, co mi tak imponovala v šestnácti. Skvělý kolektiv a každá další akce ve mně vzbouzela vzrušení.
Zdálo by se to jako happy end, ale nebyl. Ptáte se proč?
Něco mi pořád scházelo. Při těch všech zaměstnáních mi chyběla nějaká pořádná seberealizace. A když byla realizace, nebyly peníze. Když byly peníze, nebyl dobrý šéf. Něco, co chybělo ke spokojenosti. A nemohla jsem přijít, na to, co to je.
A pak jsem na to přišla. Byla to svoboda. Chyběla mi možnost dělat si věci po svém. Pracovat, když já mám energii a ne, když chce šéf. Být svým pánem.
A jednoho dne jsem se přestala bát. Přestala jsem se bát udělat změnu a jít za svými sny.
Dodnes nevím, kde se ve mně vzala odvaha, ale po 10 letech v zaměstnaneckém poměru jsem v práci oznámila, že už dál ve spolupráci pokračovat nebudu. Bez rezervy na bankovním účtu, bez domluvených zakázek jsem odešla pracovat na volné noze. Prostě jen tak, s holým zadkem.
Udělala jsem si rekvalifikaci a začala pomáhat začínajícím podnikatelům s webovými stránkami a marketingem.
Téměř ve stejnou dobu jsem se také dostala k VERTEŘE. Neměla jsem moc peněz jako ostatně posledních 10 let 😀 a kamarádka Katka Kvapilová mi tuhle příležitost představila.
Ani na chvilku jsem neváhala a přiznávám, že můj prvotní zájem byly peníze. Jenže, jak jsem začala poznávat produkt Laminaria Japonika, byla jsem více a více nadšená tím, jak řasa lidem pomáhá s nejrůznějšími zdravotními problémy.
Jak celý projekt pomáhá měnit lidem životy, dává jim možnost dosáhnout finanční i časové svobody.
Byla jsem ten člověk, který při náznaku rýmy do sebe rychle nacpal co nejvíc „Coldrexu“, aby byl co nejdříve fit a mohl zpět v práci fungovat. S VERTEROU jsem se více začala zajímat o lidské tělo a jak funguje. A také, jak funguje farmaceutický průmysl. Alternativní medicína mě pohltila. Za rok jsem nebyla nemocná a to ani v největších chřipkových obdobích a ani jsem neužila žádný chemický prášek. A i touto cestou bych chtěla lidem ukázat, jak je možné fungovat lépe a bez chemie.
Mám velký sen. Procestovat svět. Sním o možnosti cestování a práce odkudkoli na světě. Vím, že VERTERA mi tento sen pomůže splnit. Začátky jsou vždycky těžké – vlastní strachy, které je nutné překonat, ale v dálce vidím ten svůj sen. Vidím z cesty na 10 metrů dopředu, ale jdu krok za krokem za ním. Jsem ráda, že po mnoha odmítnutích a nezdarech jsem to nevzdala a nyní pomáhám měnit lidem jejich životy k lepšímu.
Jsem ve skvělém týmu lidí, kde se navzájem podporujeme. Jsem v realizačním týmu, který je u zrodu fenoménu, který nemá ve světě obdoby a jsem za to moc vděčná.
Pojďme společně využít příležitosti a vybudovat něco velkého. Možností, jak se zapojit, je mnoho!
Standa
Jmenuji se Standa Titl. Narodil jsem se v Rokycanech u Plzně. Mám dvě děti a bezva vnuka. Nedokončil jsem studium na elektrotechnické průmyslovce v Plzni. 21 let jsem se věnoval účinkům alkoholu na vlastní kůži. Nyní pracuji jako soukromý terapeut, expert na závislosti.
V srpnu 2018 mi byla představena společnost Vertera. Zajímal jsem se o investiční příležitost a okrajově o produkty. Po čase mne začaly produkty zajímat více. Vyzkoušel jsem je na sobě a na dalších lidech. Zjistil jsem, že předčí moje očekávání.
Začal jsem se více zajímat o celý projekt. Síťový marketing mi byl vzdálen asi jako červený diplom. Musel jsem přehodnotit způsob práce i myšlení. Neměl jsem dost informací, abych se vyznal v tak rozsáhlém a novém projektu. Bylo moc fajn, že mě, nyní již přátelé, přijali do týmu i když nepatřím do jejich ”větve”. Pomohli mi s prezentacemi a s orientací v byznysu síťového marketingu. V současnosti jsem ředitel druhé divize projektu: online platformy wr.market. Připravuji tým na spuštění funkční platformy v Evropě.
S srpnu 2019 jsem se zúčastnil expedice do Bělomorska v Rusku. Navštívili jsme místo EKO těžby řas, které jsou základem produktů Vertera. S Terezkou Zavadilovou a Ivanou Bartula rozšiřujeme projekt na Balkán.
Pořádám pravidelné prezentace, webináře a workshopy.
Proč to dělám?
Byl jsem téměř půl života na něčem závislý.
Tento projekt mi dává víru v nezávislost a uzdravení.
